Dr. Joe Dispenza - Nauč se kontrolovat svoji mysl

Dr. Joe Dispenza je vědec, který se věnuje oborům jako jsou neurologie, neurobiologie, chemické procesy a funkce mozku, biologie buněk, formování paměti, stárnutí a dlouhověkost.

Vešel ve známost po uvedení velmi oceňovaného filmu „Co my jen víme!?“, ve kterém byl uvedený jako jeden z výzkumníků. Od vydání tohoto filmu v roce 2004 svou práci ještě prohloubil a rozvinul do několika klíčových směrů. Všechny odrážejí jeho vášeň pro zkoumání toho, jak lidé mohou využívat nejnovější poznatky z oblasti neurovědy a kvantové fyziky nejen k léčení nemocí, ale také k žití naplněnějšího a šťastnějšího života. Joe je hluboce přesvědčený, že každá lidská bytost disponuje silou dosáhnout plného potenciálu ve všech aspektech svého života.

 

Zvyk je nepotřebná sada automatických, nevědomých myšlenek, chování a emocí, které nabýváme skrz opakování. Zvyk je když uděláš něco tolikrát, že tvé tělo teď ví lépe než tvá mysl, jak to dělat.

Takže když se nad tím zamyslíš, lidé se ráno zbudí a začnou myslet na své problémy. Tyto problémy jsou vzpomínky v mozku. Každá z těchto vzpomínek je spojená s lidmi a věcmi v určitém čase. A jestliže mozek je záznam minulosti, tak v tom okamžiku, kdy lidé začínají svůj den,  už přemýšlí nad minulostí.

Každá z těchto vzpomínek je spojená s emocí. Emoce jsou koncovým produktem minulých zkušeností. Takže v momentě, když si tyto vzpomínky na problém lidé vybaví, tak se najednou cítí nešťastní, smutní, cítí bolest. Takže, to jak přemýšlíš a jak se cítíš, vytváří tvůj stav bytí.

Takže celý stav bytí člověka, když začíná den, je v minulosti. Co to tedy znamená? Ta známá minulost se dříve či později stane předvídatelnou budoucností. Takže když věříš, že tvoje myšlenky mají co dočinění s tvým osudem, a nemůžeš myslet lépe než tak jak se cítíš, nebo se pocity stanou prostředky myšlení, takuž při základní definici emoce myslíš v minulosti. A tak budeš dál a dál vytvářet ten stejný život.

Takže lidé vezmou svůj telefon, zkontrolují zprávy, emaily, facebook, vyfotí fotku svých nohou, dají to na facebook, instagram, projdou si zprávy a díky tomu se cítí opravdu spojení se vším, co v životě znají.

A následně projdou sérií rutinních chování. Vstanou stejnou stranou postele, jdou na záchod, dají si kávu, sprchu, oblečou se, nasnídají, jedou stejnou cestou do práce, dělají stejné věci, vidí stejné lidi. Spouštějí stále stejné emoce a tak se to stane zvykem a jakýmsi programem. Ztratili svoji svobodnou vůli a není tu žádná neviditelná síla, která by jim to dělala. Stává se to nevědomým programem. 95 % toho, kým jsme do 35 let, je zapamatovaná sada chování, emočních reakcí, nevědomých zvyků, postojů, víry a vnímání, které pracují jako počítačový program. Takže člověk si může říct, se svými 5 % vědomé mysli: "Chci být zdravý, šťastný, svobodný.." Ale tělo jede na úplně jiném programu. Takže jak začneš dělat změny? Musíš se dostat za analytickou mysl, protože to, co odpojuje vědomou mysl od nevědomé mysli je analytická mysl.

A to je okamžik, kdy přichází na pomoc meditace - můžeš naučit lidi skrze praxi, jak změnit své mozkové vlny, zpomalit je. A když to dělají pořádně, vstoupí do operačního systému, kde mohou začít dělat důležité změny. Většina lidí čeká na krizi, trauma nebo nemoc.. čekají na ztrátu, tragédii aby přinutili mysl se změnit. Ale já se ptám: Proč čekat?? Můžeš se naučit změnit svůj stav na bolest a utrpení nebo se můžeš naučit změnit na radost a inspiraci. Je skvělé, že právě nyní se lidé začínají probouzet..

Proč je těžké dostat se přes emoční trauma?

Čím silnější je emoční reakce, kterou máš k nějaké zkušenosti, tím vyšší je emoční kvocient a tím více upínáš pozornost k příčině. A když mozek dá veškerou pozornost k příčině, pořídí si záznam a tomu se říká paměť. Takže dlouhodobé vzpomínky jsou vytvářeny z vysoko emočních zkušeností. Takže to, co se potom děje je, že lidé myslí v rámci té zkušenost a jsou jí omezováni. Takže když máš emocionální reakci k někomu nebo něčemu, většina lidí si myslí, že nemohou kontrolovat své emoční reakce.

Ukazuje se, že když dovolíš té emoci trvat hodiny nebo dny, říká se tomu nálada. Řekněte někomu: "Jak to jde?". A on ti odpoví, že nic moc, že před 5 dny se mu něco stalo a od té doby má jednu dlouhou emoční reakci. Když necháš tu stejnou emoční reakci trvat týdny nebo měsíce, říká se tomu temperament. "Proč je tak zahořklý?" Já nevím, pojďme se ho zeptat. - No před 9 měsíci se mi něco stalo..  A když si tuto stejnou emoci ponecháš roky, říká se tomu osobnostní rys. Takže naučit se, jak zkrátit to, jak dlouho tvá emoce trvá je to, kde začíná práce. Takže když se lidem něco stane, to, co dělají je, že si stále znova přehrávají, co se jim stalo.. protože ty emoce, stresové hormony, emoce přežití říkají: "Dávej pozornost tomu, co se stalo, protože se musíš připravit, kdyby se to stalo znovu". Ukazuje se, že většina lidí stráví 70 % svého života přežíváním, žitím ve stresu, takže pořád předpokládají ten nejhorší možný scénář založený na předchozí zkušenosti. A jsou doslova mimo dosah nekonečnému potenciálu kvantového pole, vybírají si to nejhorší a emočně to přijímají se strachem a uvádějí své tělo do strachu. Udělej to několikrát a tělo dostane záchvat paniky, bez tebe, ty to nemůžeš ani předpovědět, protože je to naprogramováno podvědomě. Takže té osobě řekneš. "Proč jsi takový?" Jsem takový kvůli tomu, co se mi stalo 15-20 let zpátky. A co to znamená z biologického hlediska je, že se nebyli od té události schopni změnit.

Emoce z té zkušenosti mají sklon dávat tělu a mozku nával energie. Takže lidé se stávají závislí  na tom přívalu emocí a používají problémy a podmínky v jejich životě k tomu, aby si znovu potvrdili své limity, takže pak mohou cítit aspoň něco. Takže když přijde čas na změnu, zeptáš se toho člověka: "Proč jsi takový?" Tak vždy, když si znovu připomenou tu událost, vytvářejí stejné chemické reakce ve svém mozku a těle jakoby se ta událost opakovala. Zapalují a zapojují stejné obvody a posílají ty stejné emoční podpisy svému tělu.. A co je za tím za závažnost? - Tvoje tělo je nevědomá mysl, nezná rozdíl mezi zkušeností, která vytváří tu emoci a samotnou emocí, kterou  vytváříš vlastním pomyšlením, takže tělo věří, že prožívá tu stejnou minulou zkušenost 24 hodin denně 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. Jestliže tedy emoce ovlivňují myšlenky, a ty myšlenky vytváří stejné emoce a ty stejné emoce ovlivňují ty stejné myšlenky, tak stav bytí toho člověka je stále v minulosti. Takže to nejtěžší na změně je nedělat stejné volby, jaké jsi udělal ten den předtím, tečka. A v momentě když se rozhodneš udělat jiné rozhodnutí, připrav se, protože to bude nepohodlné..

Tím, že si to znovu a znovu připomínáme, stává se to naší součástí. Máš myšlenku a tu následuje emoce. Když budeš myslet na strach, budeš najednou cítit úzkost. Ve chvíli, kdy ucítíš úzkost, tvůj mozek to kontroluje u těla a konstatuje: "Jo jo, bojíš se, cítíš úzkost". Takže začneš zase více myslet na to, jak úzkostlivě se cítíš.. Je to začarovaný kruh..

Takže najednou člověk se rozhodne pro změnu a necítí se stejně.. Takže tělo ti řekne, tohle jsi dělal 35 let, to jako najednou přestaneš cítit utrpení, vinu, stud, přestaneš si stěžovat a vytvářet výmluvy, litovat se ..? Tělo se najednou cítí tak, jak to nezná, chce se vrátit do toho stavu předtím, kde to znalo..  Takže tělo začne ovlivňovat mysl a říká: "Začni zítra, jsi přesně jako tvoje matka, nikdy se nezměníš, nebude to fungovat, to není správně..".Takže když na tuto myšlenku odpovíš jakože je pravdivá, ta stejná myšlenka povede ke stejné volbě jako v minulosti, která povede ke stejnému chování , které vytvoří stejnou zkušenost, která vytvoří stejnou emoci..

Tělo je nevědomá mysl. Když si sedneš a začneš myslet na nějaký budoucí nejhorší scénář, vytváří se ti to v hlavě a začneš cítit emoci spojenou s tou událostí, tvoje tělo nezná rozdíl mezi tou události, co se děje ve tvé realitě a tím, co vytváříš pouze svými emocemi.. Takže pak většina lidí si neustále znovu potvrzuje svůj stav.. Takže nakonec, když opravdu přijde čas se vzdát té emoce, tak opravdu mohou říct, že se jí chtějí vzdát, ale najednou je jejich tělo silnější než mysl protože bylo tak naprogramované.. Sluha se stal pánem a ta osoba se z ničeho nic, i když chce vystoupit, chce raději znova cítit vinná a trpět protože to alespoň může předpovědět a zná to.

To neznámé je pro většinu lidí děsivé, protože neznámé je nejisté. Lidé mi říkají: "Já nemohu předpovídat svoji budoucnost.. Neznám ji.." A já vždy říkám: "Nejlepší cesta, jak předpovědět svoji budoucnost je vytvořit ji." Ne ze známého, ale z neznámého.

Které pocity chceš prožívat?

Když zavřeš oči, opakuješ si v mysli to, co chceš, když jsi opravdu přítomný, mozek nezná rozdíl mezi tím, co si představuješ a tím, co zažíváš. Takže začínáš instalovat neurologický hardware v tvém mozku, jakoby se ta událost už stala. A nyní mozek není pouze záznamem minulosti, ale je to mapa do budoucnosti. A když to budeš dělat dál, dělat základy, hardware se stane softwarovým programem. A kdo ví, možná se začneš chovat jako šťastná osoba..

Myslím, že nejdůležitější částí je učit naše tělo emocionálně - Jak bude vypadat budoucnost, jak se budeme cítit, ještě před tou danou událostí.. Takže co to znamená... Nemůžeš čekat na svůj úspěch, aby ses cítil silný. Nemůžeš čekat na své bohatství, aby ses cítil v hojnosti..  Nemůžeš čekat na nový vztah, abys cítil lásku, cítil se milován.. nebo na uzdravení, aby ses cítil celý.. To je starý model reality příčiny a následku. Čekání na něco z venčí , které změní to, jak se cítíme uvnitř. Když se uvnitř cítíme lépe, dáváme pozornost komukoli nebo čemukoli, co to způsobilo. To, co to znamená je, že většina lidí z Newtonského světa stráví život v nedostatku, čekajíc na něco z venčí, co to změní..

V momentě, kdy se začneš cítit v hojnosti, hodný něčeho velkého a generovat bohatství, hned se cítíš silný a mocný a začneš dělat kroky ke svému úspěchu. V momentě, kdy se začneš cítit celý, tvé uzdravování začíná a když miluješ sebe a miluješ celý svůj život, vytvoříš to stejné. A najednou tvoříš důsledek. Myslím, že to je ten rozdíl jestli žiješ jako oběť a říkáš: "Jsem takový kvůli němu, něčemu, nebo kvůli načasování  - to oni mě donutili myslet a cítit se takto".  Když se tohoto zbavíš a obrátíš to,  staneš se tvořitelem svého světa a začneš říkat: "Moje myšlení a moje pocity mění výsledek, můj život, a nyní je to konečně úplně jiná hra.. A začínáme věřit, že my jsme ti, co tvoří naši realitu.

Takže jak se dostat od toho: "Ok, mám negativní emoci, která kontroluje můj život, dostala mě do tohoto začarovaného kruhu, pomyšlení na emoci vyvolává určitou chemickou reakci a tím trénuje moje tělo, aby se tak cítilo..

Tvoří tvé myšlení tvůj svět nebo ovlivňuje tvoje okolí tvoje myšlení?

Jak to všechno změnit? Jak jít mechanicky, jak začít proces vizualizace něčeho, co mě posílí? Jsem to já, cítím se jinak, to je moje budoucí já!

Když nejsi definovaný vizí z budoucnosti, tak jsi ponechán pouze se svými starými vzpomínkami z minulosti a budeš ve svém životě předvídatelný.. Když se ráno vzbudíš a nejsi definovaný vizí budoucnosti, vidíš stále stejné lidi, jdeš na stále stejná místa a děláš stejné věci... není to tvá osobnost, která tvoří tvoji vlastní realitu - tvá realita ovlivňuje a vytváří tvoji osobnost, tvé prostředí je to, co tě kontroluje, jak myslíš a jak se cítíš, a to nevědomě.  Protože každá osoba, každá věc, místo, každá zkušenost má má neurologickou síť ve tvém mozku. Každá zkušenost, kterou máš s nějakou osobou produkuju emoci. Takže někteří lidé použijí své šéfy k potvrzení závislosti na souzení. Použijí své nepřátele k potvrzení závislosti na zlobě. Použijí své přátele k potvrzení své závislosti na utrpení. Takže nyní potřebují ten vnější svět, aby vůbec něco cítili..

Takže ke změně je potřeba být silnější než tvé prostředí, silnější než podmínky..

Takže jaký je meditační nástroj?

Sedněte si, zavřete oči, odpojte se od vnějšího prostředí. Když máte zavřené oči, vidíte méně a méně stimulujete smysly a svůj mozek. S jemnou hudbou nebo s ucpávkami uší opět jde méně informací do mozku, odpojuješ se od venkovního světa. Takže pokud dokážeš sedět a vydržet a říct svému tělu: "Nakrmím tě až skončíme, pak můžeš vyřešit zprávy, emaily atd ale teď tu budeš sedět a poslouchat mě.." Takže když o uděláš pořádně, eliminuješ smysly, nic nejíš, neprozkoumáváš, neposloucháš, co se děje venku.. Musíš se mnou souhlasit, že to, co tě teď definuje jsou pouze tvoje myšlenky.. Když tělo chce jít zpět do své emocionální minulosti, a ty jsi si vědom toho, že tvá pozornost je na té emoci a tím jí dáváš energii..  Vysáváš tak energii ze současného okamžiku a vracíš se do minulosti.. A když si to uvědomíš, usadíš své tělo v přítomném okamžiku a i když ti říká, že normálně teď, v 8 hodin seš naštvanej, protože sedíš v zácpě.. A teď tady sedíš, když by ses měl cítit naštvaný, jsi v rozvrhu pozadu... Nebo: "je 11 a ty normálně vyřizuješ emaily, a jsi naštvanej.."

Tvoje tělo hledá tyto předvídatelné chemické reakce. A pokaždé, když si to uvědomíš, že se to děje a že tvé tělo touží zase cítit ty negativní emoce.. Zpřítomni si současný okamžik a řekni tělu, protože to už není mysl, ty jsi mysl. Tvoje vůle se stává silnější než ten program.. A když to tak budeš dělat znova a znova pořád dokola, stejně tak, jako když chceš vycvičit vzpurného hřebce nebo psa.. V té chvíli se zastaví a sedne si.. A v té chvíli se stane to, že tělo už není myslí.. Když se konečně vzdá, nastane uvolnění energie. Jdeme od částice k vlně, z hmoty do energie, osvobozujeme se z řetězů těch emocí, které nás drží ve známé minulosti. Už jsme to viděli tisíckrát, už to umíme předpovědět na scanu mozku...

Tento článek je volným překladem přiloženého videa: Learn How To Control Your Mind (USE This To BrainWash Yourself) - Fearless Soul.